Čistírna 3 – Den osmý

Sem přidávejte své vymyšlené nebo skutečné hetero příběhy
Odpovědět
LaundryBoy
Příspěvky: 55
Registrován: 13 kvě 2021, 11:12
Bydliště: Pidivajzlice
 poděkoval/a: 10 times
 děkuje: 5 times

Čistírna 3 – Den osmý

Příspěvek od LaundryBoy »

Neděle, 23. srpna

Probuzení ve Vojtově náruči je snad ještě sladší než usínání. První, co spatřím, jsou jeho laskavé oči. Vypadá to, že mne už nějakou dobu pozoruje.
„Ahoj, lásko,“ broukne.
„Hmmm…ahoj,“ odpovím mu, „jak dlouho už jsi vzhůru?“
„Jen chvilku. Rád se dívám, když spíš,“ řekne a pohladí mě po vlasech.
„Tak to musí být pohled k nezaplacení,“ utrousím a zatvářím se vyčítavě, „po ránu vypadám jak zombie, nejsem ani učesaná.“
„A ani vypraná,“ přidá si Vojta a marně uhýbá před polštářem, kterým ho přetáhnu po hlavě. Dnes máme volno, takže ani jednomu se nám nechce z postele. Užíváme si své blízkosti jak jen to jde, dokud nám nezačne kručet v břiše.
„Kde je asi Lenka?“ ohlédnu se k její posteli, když mi dojde, že tu vlastně nebyla ani večer.
„Asi s Pavlem v našem pokoji,“ zamyslí se Vojta, „vypadá to, že to přeci jen taky dají dohromady, co?“ Na to radši jen pokrčím rameny. Moc bych jim to oběma přála, ale jasně si pamatuji, co mi před pár dny Lenka říkala a nechci nikomu brát iluze.
Na snídani přicházíme jako poslední, ale naštěstí i pro nás mají schovaný obložený talíř a ošatku s pečivem a chlebem. Lenka s Pavlem sedí vedle sebe a navzájem se krmí hroznovým vínem. Tak že by přece? Ona se určitě pochlubí, stejně jako já jí.
Na hřišti k tomu dostáváme příležitost. Vojta s Pavlem se přidávají k ostatním klukům a hrají fotbal, zatímco ostatní holky na ně buď obdivně zírají, nebo si jdou zaběhat, jako já s Lenkou. Vojtovi asi bude líto, že na něj taky nekoukám, ale spíš bych ho jen znervózňovala a taky se na sebe budeme víc těšit, když se chvilku neuvidíme.
„Tak tohle se ve volném vztahu dělá taky, krmit se navzájem hroznovým vínem?“ ptám se ségry, když pak odpočíváme na lavičce.
„No, ve volným vztahu ne,“ připustí Lenka, „tohle se asi dělá v plnohodnotným vztahu, který jsme s Pavlem uzavřeli včera večer.“
„To se vám to přátelství s výhodami nějak rychle vymklo z rukou,“ zasměji se a mrknu na ní.
„Hele, nech si toho a radši mi řekni, kde jste s Vojtou byli večer vy?“ opáčí.
„Ta doktorka, co nás včera ráno prohlížela, chtěla vidět, jak se milujeme,“ odpovídám a samými rozpaky začínám rudnout.
„To nechápu, proč zrovna vás dva?“
„Já to taky nechápu, ale moje tělo i Vojtovo se prý vyvinulo nějak víc, než čekali. Všimla jsi si ty u sebe nebo u Pavla nějakých vydatnějších změn?“ ptám se.
„No, krom toho, že mu povyrostl ocas a mně prsa, tak skoro nic. Snad jen to, že při šukání se mu malinko zvětší a mně líp pracujou pánevní svaly,“ zamyslí se Lenka.
„No vidíš, u mě a Vojty je to stejně tak, ale jemu se zvětší žalud snad dvojnásobně než obvykle a já ho v sobě sevřu tak silně, že nemůže ven. A když říkám, že nemůže, tak fakt nemůže!“ zdůrazním. „Jsme jako psi, když si to rozdávají a nemůžou se rozpojit. Ještě že se při tom nemůžeme otočit zadky k sobě, aby se nám všichni smáli.“ Při té představě se Lenka zachechtá.
„Třeba na to taky ještě dojde,“ prohlásí nakonec, „bylo by zajímavý to vidět.“
„Copak vidět, ale zažít,“ zasním se. Pak mi dochází, že Pavla už jsem v sobě taky měla, ale Lenka mého Vojtu ještě ne a já jí tím pádem něco dlužím.
„Chtěla bys to zkusit?“ ptám se.
„A co?“
„No s Vojtou, jaký to s ním je.“
„A ty bys byla pro?“ nevěří Lenka svým uším, „já jen, že když se tak moc milujete, tak jestli se o něj chceš dělit.“ Nedá se nic dělat, musím s pravdou ven.
„Leni, víš, co se u nás na pokoji dělo, když jsi ve čtvrtek v noci byla u kluků na šestce?“ začnu opatrně.
„Samozřejmě, s Pavlem jsme si o tom všem vyprávěli a taky jsem vás viděla odtud vycházet, ale to jsme ještě byli ve volném vztahu, takže je to fifty fifty,“ odpoví Lenka.
„Aha, to je vlastně pravda, ale nic to nemění na tom, že já už s Pavlem spala, ale ty s Vojtou ještě ne,“ řeknu. „Hlavně jsem zvědavá, co řekneš na to, jak se vyvinul, stejně jako co řekne Pavel na mě.“
„Ahá, takže jsi hlavně zvědavá. No to já taky. Podle toho, co o Vojtovi vyprávíš, to s ním musí být přímo božský. No, ale jak jim to řekneme?“ zamyslí se.
„Neřekneme. Prostě večer srazíme postele k sobě a pak už to ve tmě půjde samo. Určitě nebudou mít nic proti,“ spekuluji.
Vracíme se zpět ke hřišti, kde už kluci mají dost fotbalu a válejí se v trávě ve stínu stromů. Je srandovní, jak si všichni svlékli trička, aby na nás udělali dojem. Přitulím se k Vojtovi a dělám mu chutě. Hladím ho po hrudi, zatímco on spokojeně žužlá brčko od limonády. Když zapojím i nehty, potěšeně zavrní a pokouší se mi rukou vklouznout pod tričko. Podprsenku jsem nechala na pokoji, stejně je mi už malá, takže by na mé přednosti měl snadný přístup.
„Ne ne ne, ještě jsem neskončila,“ beru ho za zápěstí a naznačuji, aby si lehnul na břicho. Chci, aby byl na dnešní noc plně nabuzený a vydrážděný a neudělal mi u Lenky ostudu. Nejdřív mu leštím páteř svými vlasy jako liščím ohonem ebonitovou tyč a pak opět použiji nehty. Všude, kde jsem s nimi přejela po kůži, zůstávají slabé červené cestičky a Vojta přede jako kocour. Nakonec mu celá záda zasypávám polibky. Vůně a chuť jeho slaného potu mne skoro přivádí k šílenství, nejradši bych si ho osedlala hned tady a klidně ať se ostatní dívají. Oni by se stejně nedívali, protože všichni si tu už našli své protějšky a věnují se sobě navzájem. Od těch čtrnáctiletých, jako je Lenka s Pavlem, tak po ty desetileté, jako je Honza s Kristýnkou. Ale Vojta teď musí mít od sexu půst. I Lenka Pavla jen masíruje, aby se nevysemenil přes den a nechal si to na naši večerní akci.
„Tedy ty jsi pěkně zpocený, před obědem tě budu muset vyprat,“ pronáším věcně, podobně jako Luisa, když nám říká, že takhle na oběd jít nemůžeme. Vojta ochotně vstává a když procházíme kolem Lenky s Pavlem, houknu na ni: „Jdu ho vyprat, nejdeš taky?“
„Jasně, proč ne?“ odpoví ségra a snaží se zvednout Pavla na nohy. Když ten chvilku vzdoruje, Lenka ho chytí za ptáka a to už jde mnohem snadněji.
„Jé, to je nápad,“ vyjeknu a beru Vojtu úplně stejně. Nejdřív ho má měkkého, ale než dojdeme do haly s pračkami, svírám v ruce dlouhé tvrdé bidlo. A nejlepší je to, že se to zalíbilo i ostatním holkám, takže do prádelny postupně přicházejí všichni kluci, vedeni za své penisy svými partnerkami. Před jednou větší pračkou Vojtu svlékám ze zbytků oblečení.
„Tak šup dovnitř,“ pobízím ho. Beze slova mne poslechne, ale pak si sedá hned na kraji bubnu.
„Půjdeš se mnou?“
„Teď ne, chci si zopakovat nastavování programu a taky chci, abys byl připravený na večer, ano?“ odpovídám a pohladím mu stále stojícího ptáka. Vojta se zatváří tak smutně, že bych si za ním vážně vlezla, ale je mi jasné, jak by to dopadlo a to by bylo moc brzo. Abych ho aspoň trochu utěšila, lehce mu ho pohoním a pokouřím, ale pak už ho zavírám uvnitř a dám se do nastavování jeho praní. Jak jenom to ta Luisa vysvětlovala? Jo, nejdřív vlastně zapnout. Najdu příslušný spínač a pračka ožije. Za pár okamžiků se rozsvítí i ovládací panel a displej zmodrá. Jo, tady se nastavuje počet osob a jejich hmotnost. Odolávám nutkání nakouknout dovnitř k Vojtovi a zeptat se ho na jeho váhu, určitě by mi odvětil něco v tom smyslu, že doma mají digitální. Ale co, schválně, jestli ho znám tak dobře. Otevřu poklop.
„Jakou máš váhu?“ houknu na něj.
„Starou, ještě po babičce,“ odpoví sice s vážnou tváří, ale rty má těsně u sebe, aby nebylo vidět, jak mu cukají koutky. Jak jinak.
„Hmm, díky, přesně to jsem chtěla vědět,“ odpovím stejně vážně, ale asi je mi vidět na očích, jakou mám radost, že se v něm nepletu. No co, podle té okinovy metody by mohl mít taky něco kolem padesáti. Takže dál, v čem ho budu prát? Prostě to vezmu postupně. Pro začátek určitě voda, aby byl správně namočený, dále sprcháč a potom extra pěnivý gel. A na konci ho to zase vymáchá v čisté vodě. Už jen ta představa mi vhání krev do podbřišku a ještě níž, až jsem z toho doopravdy vzrušená. Zbývá ještě nastavit počet pracích cyklů, jejich délku, otáčky a pauzy mezi nimi. Srdce mi velí, abych mu nastavila otáčky co nejpomalejší, ale vím, že zvládne mnohem víc. A taky jistě bude mít možnost mi to vrátit, tak mu nastavím sto otáček za minutu a několik delších pauz. Vodu nastavuji lehce nad polovinu, jedině na oplachování jí bude mít skoro plný buben a to jen na kratinkou chvilku. Tak, můžu začít prát mé milované prádlo. Vojta uvnitř jen sedí a čeká. V očích má přitom stejný odevzdaný a nepřítomný pohled, jako my všichni, než se začneme koupat – než nás pračka začne prát. Naposledy mu zamávám a mačkám START.
Pračka ožije a rozhučí se přitékající vodou. Přesně v tenhle okamžik bývám nejvíc vzrušená a tak pozoruji Vojtu, jak mu svítí oči a jeho pták pomalu zvedá hlavu. Má to stejně jako já. Během chvilky už je celý ponořený ve vodě a nad hladinou má jen hlavu. Celou dobu si koukáme do očí, já oblečená, peroucí své prádlo a on, nahý a mokrý, trpělivě snášející mou péči o jeho čistotu. Buben se zvolna roztáčí a první přepážka na jeho stěně podrazí Vojtovi nohy. Zároveň na něj vrhne ohromnou masu vody a ta ho stáhne hluboko ke dnu. Jeho pokusy chytit se čehokoliv, co by mu pomohlo ustálit pohyb, vycházejí samozřejmě do prázdna. Buben jde pomalu do otáček, až se ustálí na rychlosti, kterou jsem nastavila. I když posledně měl Vojta víc, tak ani těch sto není zrovna málo. Když si to v hlavě přepočítám, tak za vteřinu udělá víc než jeden a půl otočky. Když už i mně se to zdá dlouho, otáčky zpomalují, až se buben zastaví docela. Vojtovi chvilku trvá, než se zorientuje, ale pak neomylně zamíří ke hladině. Přestávky jsem nastavila tak, aby se mohl vydýchat a ještě nabrat vzduch na další praní. Pak se situace opakuje. Pračka s ním otáčí zase na druhou stranu a voda ho nemilosrdně stahuje ke dnu. Chvilku ho tam drží, než přijde další mocná vlna, která ho vyšplouchne zpět nahoru. Dlouho tam však nepobude, otáčky opět zrychlují a Vojta už se točí přesně podle bubnu. Celý ten výjev pozoruji s otevřenou pusou a totálně mokrou pipinou. Kdykoliv venku je Vojta dominantní. Sice mi otevírá dveře, dává mi přednost a je na mě jinak moc hodný, ale je nad Slunce jasné, že kdyby chtěl, bude mi vládnout silou i myslí. Celou noc by mne klidně mohl držet na posteli a užívat si a já bych se ani nezmohla na odpor, jak jsem oproti němu drobná. Ale teprve tady je něco silnější než on. Tady je absolutně bezbranný a musí se tomu podvolit, i kdyby stokrát nechtěl a myslím, že přesně tohle nás vzrušuje oba dva. Ovšem, že kdyby opravdu nechtěl, tak mi to dá znát a já ho taky nutit nebudu, stejně jako on by mě k sexu nikdy nenutil násilím. Zatím se ale i při druhé pauze tváří tak nějak spokojeně. Dokonce připlave k průzoru, přitiskne ptáka na sklo a já ho laškovně pohladím jazykem. Fuj! To sklo má ale hnusnou chuť. Vojta asi zmerčil kyselý obličej, který jsem udělala, ale za následný smích ho karma či spíš pračka náležitě potrestá. Voda trochu odtekla, ale vzápětí ji nahrazuje sprchový gel, který Vojtu obaluje tu půlku těla, kterou má nad hladinou a nemůže to jinak dopadnout, než že mu nateče i do pusy. Tentokrát se mu směju já, když ten šampon plive všude kolem sebe a s prsty u pusy mu naznačuji dobrou chuť. Bohužel je to to poslední, co z něj vidím. Dalšími otáčkami pračka vyrábí kolem Vojty hustou pěnu, ve které s ním točí úplně stejně, jako ve vodě, jen z něj zahlédnu občas zadek, občas ruku nebo nohu, občas dokonce i hlavu od pěny, ale celkově si mohu jen domýšlet, co se s ním zrovna děje. Třeba to, že teď se z něj konečně splachuje ten pot z dnešního sportovního rána. Na smytí potu ze včerejšího večera na tréninkovém lehátku si ještě musí počkat, dokud sprcháč nevystřídá druhý gel. Ten tvoří tak hustou pěnu, že z milého Vojty už nevidím vůbec nic, jen spoustu malinkých bublinek. Tak trochu mi to připadá jako těsto, než pěna. Zevnitř už jsem si to sice taky už zkusila, ale takhle zvenku to na první i na druhý pohled vypadá opravdu bizarně. Teprve až když mě napadne rozsvítit vnitřní světlo, spatřím ho, jak se uvnitř točí přesně podle otáček bubnu. Teď je jejich rychlost podstatně nižší, ale pořád z Vojty vidím jen rozmazaný obrys. Už vím, že tahle pěna je pro kůži jako balzám, jakoby se člověk válel v peří, ale dá se v ní při tom normálně dýchat, proto jsem tenhle cyklus nastavila co nejdelší. Trvá to asi půl hodiny, než začne řídnout a dalších asi deset minut, než ji nahradí čistá voda a Vojta se začíná oplachovat. Je vidět, že už ví, co a jak, protože zbytky gelu a pěny nejdou tak lehce dolů a musí se jim pomoci. Když ho tak pozoruji, jak si jezdí rukama po celém těle, představuji si, že to jsou moje ruce a znovu mám v podbřišku horko. Přijde mi to až neuvěřitelné, že zrovna Vojta byl ten první kluk, který mě tu dostal teprve v pondělí do péče ve sprchách a teď se tu můžeme navzájem prát v pračce takřka bez cizí pomoci. Vlastně naše vychovatelky nás daly dohromady a naučily nás s pračkami zacházet. Ještě musím vymyslet, jak jim poděkovat, snad se ségrou něco vymyslíme. Najednou mě napadá, že se tu naše cesty nezkřížily náhodou, ale že někdo už dlouho před tím někdo naplánoval, abychom se tu s Vojtou potkali a zamilovali se.
Voda z bubnu mizí a mé „prádlo“ uvnitř se začíná sušit. Podle jeho vlasů je znát, že je tam docela silný průvan. Buben se otáčí už velmi pomalu, aby se Vojta mohl jen tak převalovat a sušit se ze všech stran. Konečně pračka usoudí, že dostatečně čistý a suchý a vypouští ho ven. Radostně mu skáču do náruče, jako bychom se neviděli kdovíjak dlouho.
„Nebylo to moc zlé, broučku?“ ptám se.
„Tohle? Brnkačka,“ ušklíbne se, „spíš se mi to teď zdálo nějaký pomalý.“
„No minule jsem ti omylem nastavila dvě stě třicet a zdálo se mi to moc, tak jsem ti to snížila. Zas tak moc špinavý jsi nebyl,“ odpovídám a mazlím se s jeho vlasy.
„Tak příště dáme něco mezi, třeba dvě stě rovných a uvidíme, jo? Ale ty bys taky potřebovala koupel, nebo se mi to jen zdá?“ zeptá se věcně a jakoby mimochodem mi prsty prohrábne klín přímo pod kalhotkami. Působí to na mě jako elektřina. Už takhle jsem dost rozdrážděná a jeho pod jeho náhlým dotekem na mém klitorisu se mi skoro podlomí kolena. Hlasitý vzdech se mi dere ze rtů dřív, než ho stihnu mírnit a rukou držím tu Vojtovu v mých kalhotkách, aby ji náhodou nechtěl vyndat. Sedá si na lavičku a mne si bere na klín, přesně v té poloze, aby dosáhnul kamkoliv na mém těle. Stačí, když objímám jeho hlavu a tisknu si jeho rty na své, zatímco Vojtovy prsty znovu laskají můj poštěváček. Samou slastí se snad zblázním, když ho nejdřív masíruje kolem dokola a následně poodhrne kůžičku, která ho překrývá a táhlými pohyby mi ho mne. Naše polibky to trochu tlumí, ale když se mu povede přivést mě až na vrchol, celé tělo se mi samo od sebe propne jako luk a hlasitě sténám do stropu. Až když se vzpamatuji, uvědomím si, že tu nejsme sami a že jsem ostatním připravila zajímavé divadlo.
„Ehmm…Lucí? Mohla bys, prosím, uvolnit nohy?“ slyším šeptat Vojtu. V samém návalu slasti jsem mu stiskla ruku tak silně stehny, že si ji teď protřepává a protahuje prsty.
„Ježiš promiň, neudělala jsem ti něco?“ zhrozím se a opatrně mu ji hladím a pusinkuji. Vojta mne opět líbá a objímá a ujišťuje, že se nic nestalo a že už ho to nebolí.
„Ty mi přece ublížit nemůžeš,“ šeptá.
„Ale řekl bys mi to, kdyby ano?“
„Hmmm…nejspíš ne, protože bys ses za to obviňovala a to zase nechci já, víš? Kdyby mi to v té ruce křuplo, tak bys to sama poznala, což se ale nestalo, takže se vlastně nic nestalo,“ shrne celou situaci. Pak mne bere za jednu nohu a přehodí mi ji na druhou stranu, takže mu na klíně sedím obkročmo.
„Ovšem takhle to bude bezpečnější,“ řekne a znovu mě přes tepláky pošimrá pipinu. Ještě si nevzal ani jeden kousek oblečení a jeho pták se mezi námi jen tak válí. Nechci ho zbytečně dráždit, aby k obědu nemusel chodit se stanem na šortkách, ale jeho kulky mě tak neskutečně přitahují. Sáhnu dolů a opatrně mu je laskám a hladím prsty. Jsou fakt veliké, mnohem větší, než na začátku, kdy jsem ho poprvé myla ve sprchách.
„A tohle tě nebolí? Myslím to, jak je máš naplněný?“ ptám se.
„Trochu jo, ale to přejde večer, až budeme spolu,“ usměje se, ale tenhle úsměv je protkaný bolestí, kterou způsobuje tlak nahromaděného semene. Při hodině chlapecké anatomie nám Terka říkala, že při takovémhle tlaku může být každý necitlivý dotek bolestivý jako kopanec. Tak tohle ne!
„Vojto, já vím, že to není rozmačkaná ruka, ale nemůžeš tu půl dne chodit s bolavýma koulema, dovol mi pomoct ti od toho aspoň trochu, jo?“ žadoním. Vojta mě bere za ruce.
„Lucinko, já vím, že večer pro mě něco chystáš a chci být připravený a naplněný,“ šeptne.
„To se neboj, úplně na dno tě nevydojím,“ směju se a jazykem mu přejedu po penisu od kulek až po napůl obnažený žalud. Postupně mu ho líbám po celé délce, dokud proti mně netrčí, tvrdý a pevný jako kopí. Panebože to je ale macek! Až mám chuť říct Lence, že večerní plán se ruší a Vojta je jen můj a už nikomu ho nepůjčím. Žádný takový, jednou už jsi to slíbila, nic se rušit nebude! napomene mě svědomí. Snažím se Vojtovi udělat dobře nejlíp, jak umím. Tedy, tak, jak nás to naučili. Asi budu potřebovat kromě žaber do vody taky větší pusu. Už takhle mám problém dostat byť jen jeho třetinu do pusy, natož když by mu žalud natekl jako když je ve mně. Vojta má přivřené oči a tiše vzdychá, přitom mě hladí po vlasech. Nevím, jestli bych to zvládla jen ústy a jazykem, tak ještě přidávám ruce a celých dvacet centimetrů mu masíruji dlaněmi a prsty. Vojtovy vzdechy jsou stále silnější, až nakonec hlasitě zasténá a já mám rázem pusu plnou jeho teplé bílé nadílky. Část té dobroty si nechávám nastříkat hluboko do krku, abych ji mohla hned polykat, ale těch pár posledních salv mi končí na krku a ve výstřihu. Vojta má ve tváři neuvěřitelnou úlevu a já jsem šťastná i za něj. Ne, že by se mu varlata nějak zmenšily, ale když je vezmu do dlaně, nevidím ani náznak bolesti, kterou by se snažil skrývat.
„Že je to teď lepší?“ ptám se.
Vojta mě nejdřív políbí a obejme.
„Děkuju ti,“ vydechne.
Už je skoro poledne a ve dveřích se objevuje Terka a všechny volá k obědu. Nejvyšší čas, i když jsem zrovna měla předkrm, začíná mně kručet v břiše.
Po obědě se jdeme projít parkem, který sousedí s hřištěm, a pak v leže na trávě tlacháme o všem možném. Nakonec se na Vojtu překulím a náš polibek trvá snad věčnost. Konečně jsme úplně sami, můžeme si nerušeně a beze svědků užívat svou blízkost a moje vlasy, splývající kolem jeho hlavy nám ještě umocňují naši chvilku soukromí. Musím se hodně ovládat a připomínat si, že Vojta bude mít svou velkou chvíli večer a moc mi záleží na tom, aby nebyl vydojený a unavený. Budiž mi záchranou blížící se volání ostatních.
„Luckóó, Vojtóó…“ halekají.
„No co je? To nemůžeme mít chvilku?“ zavrčí na ně Vojta.
„Tu si ještě užijete, pojďte si s námi radši zahrát,“ slyšíme Lenku s Leonou.
„A co se hraje?“ volám.
„My hrajem fotbal a holky skáčou panáka,“ řekne Pavel, teď už normálně, když jsou skoro u nás.
„Nevymejšlej si! Hrajeme volejbal,“ uzemní ho Lenka a štípne ho do zadku, až Pavel se smíchem uskočí.
„Jo, tak vlastně potom si skočí na panáka,“ přidává další vtip a se smíchem kličkuje před oběma holkama, které se ho snaží chytit.
„Hele, ty…! Počkej večer, nechám tě stát za dveřma a budu si ji honit sama a pěkně nahlas!“ láteří Lenka, když se jí nedaří Pavla čapnout. Jejich rozvernost mě taky nakazí a přidávám se ke všeobecnému veselí.
„Nebude sama,“ volám na Pavla, „já jí budu pomáhat a ty si to můžeš vedle nás rozdávat s Vojtou, cha chá.“ Lenka taky vyprskne smíchy, asi si to představila v živých barvách jako já. Na lavičkách u volejbalového hřiště si ke mně přisedne Kristýnka a podle všeho má něco na srdci.
„Ty, Lucko, můžu mít na tebe malinkou prosbu?“
„Jasně, povídej,“ pobídnu ji.
„Klidně můžeš odmítnout, jestli budeš proti, já jen, že…“ odmlčí se. Leze to z ní jak z chlupaté deky, což může znamenat jediné.
„Týká se to sexu?“ zeptám se jí narovinu.
„Hmmm….jo,“ tiše přikývne. Asi proto, že jsme si věkem mnohem blíž, než s ostatními, jsem ji tak trochu přijala do okruhu nejbližších a taky ji mám moc ráda, jak je roztomilá. Jako malý andílek. Takže ani nemusím dlouho přemýšlet, co jí odpovím. Vlastně jsem ráda, že přišla zrovna za mnou.
„Tak to tě určitě neodmítnu, jen mluv,“ pobídnu ji. Odpoví mi plachým úsměvem a její veliké modré oči stejně plaše pozorují.
„Pojď, sedneme si kousek dál, ať nás nikdo neruší,“ vezmu ji za ruku a vedu k lavičce dost daleko na to, abychom měly soukromí, ale zase ne tak moc, aby nás náhodou nešla zase hledat půlka přítomných.
„Víš, Lucí, když jsme se tehdy ve třídě dali s Honzou dohromady, myslela jsem, že to bude fajn už od začátku. Asi jsem se spletla, skoro všechno, co nám Tereza vykládala, jsem samou trémou zapomněla. Asi jsem si to představovala trochu jinak. Prostě nevím, jak na to, jak ho mám svést. Já bych chtěla a myslím, že on taky, ale asi sám nemá odvahu a popravdě řečeno já taky ne. Vodíme se za ruce, jíme vedle sebe, občas i prohodíme slovo, ale jinak jsme asi moc stydliví,“ shrne to Kristýnka. Nevím, co bych jí na to měla říct, u mě a Vojty to šlo tak nějak samo, ale já ho od začátku, co jsme se potkali ve sprchách, měla tak trochu ráda a teprve v posledních dnech ho miluji celým srdcem.
„Počkej chvilku, hned tady budu,“ zvedám se z lavičky.
„Kam jdeš?“
„Pro pití, ani se nehni.“ Nevím, jestli to zabere i podruhé, ale když limonáda pomohla rozrušenému Vojtovi ke klidu, proč by nemohla pomoci i Kristýnce, která teď má nejspíš nervy na pochodu? Cestou si musím rozmyslet, co jí vlastně povím, protože ještě nikdy jsem nikomu nedělala psychologa a už vůbec ne nějakého instruktora milování. Podávám Kristýnce plný kelímek a ta ho v mžiku vyprázdní.
„Ještě jeden, prosímtě,“ žadoní. Sakra, ta musela mít žízeň. Není divu, že je tak napjatá. Funguje to i tentokrát, tváří se už mnohem uvolněněji. Sláva!
„Díky, to jsem potřebovala,“ věnuje mi vděčný pohled.
„Tak poslouchej, můžu ti poradit jen to, co funguje mně a Vojtovi. Podívej se na něj,“ ukážu na svého miláčka, který se právě žene s míčem na bránu. „Vidíš, jak se tváří?“
„Hmm, šťastně?“ hádá Kristýnka.
„A víš proč?“
„Protože jste si celé dopoledne užívali?“
„Naposledy jsme si užívali večer, dopoledne jsem ho jen jednou vykouřila, aby neměl přeplněný koule, jinak byl většinu dopoledne v pračce. Důvod je ten, že jsme si oba jisti svými city k sobě a dáváme si to dostatečně najevo. Večer jsme si usnuli v náručí a ráno jsme se tak zase probudili. V tom to je, víš? Prostě se milujeme, řekli jsme si to a oba chceme toho druhého co nejlíp uspokojit, proto nám to všechno jde prakticky samo. Říkáme si, co bychom chtěli a samozřejmě i to, co by se nám nelíbilo, kdyby se něco takového vyskytlo. Zatím se nám tedy líbí všecko, ale ta možnost něco odmítnout je důležitá. No, teď jsem se nějak rozkecala,“ odmlčím se a taky si naleju do kelímku limonádu. Kristýnka mi pohledem visí na rtech.
„No, ohledně vašeho vztahu s Honzou, musíte si oba nejdřív každý sám za sebe uvědomit, co k sobě vlastně cítíte.“
„No když to já právě přesně nevím. Mám v tom zmatek,“ namítne Kristýnka.
„To já měla ze začátku taky, ale uvědomila jsem si to až při líbání. Když jsem ho objala a líbala, tak mi to prostě všechno secvaklo dohromady. Tak to zkus taky a obejmi ho jako první. Kluci jsou někdy natvrdlí, ale docela rychle se chytají. Třeba se bojí zajít moc daleko, takže mu napoprvé musíš ukázat, že může a hned poznáš jeho snahu. Co se má stát, to se prostě stane a pokud nestane, tak asi na tebe někde nějaký jiný kluk teprve čeká. Jen z toho nesmíš dělat moc velikou vědu, láska je prostá.“ Po tak dlouhém proslovu se znovu musím napít. Kristýnce se očividně ulevilo.
„Ale mluvilas o malý prosbičce, cos vlastně chtěla?“ ptám se jí.
„No, vlastně jsem tě chtěla poprosit, jestli byste nás někdy mohli přibrat k sobě, víš jak…když to…když jste spolu. Jak jsem říkala, klidně můžeš odmítnout, jestli by v tom byl problém. Jen bych se chtěla něčemu přiučit, abych nebyla tak nemožná,“ sklopí Kristýnka oči a schová je za svými dlouhými vlásky. No konečně to z ní vylezlo.
„Tak to je hodně velká prosbička,“ zasměju se a Kristýnka zvedne hlavu.
„Já vím, asi jsem to přehnala, viď?“
„Ale vůbec ne, Kristí, já budu jen ráda a Vojta jistě taky bude pro. Na dnešní večer jsem už domluvená s Lenkou, že si s našima klukama uděláme mejdan, tak když chceš, přijď i s Honzou a bude to o to lepší. S Vojtou vám ukážeme, jak začít a když budete chtít, tak se přidáte k nám, nebo si pak najdete svůj pelíšek o samotě, souhlas?“
„Souhlas,“ usměje se Kristýnka a vděčně mě obejme. S radostí ji objetí oplácím a obličejem bloudím v jejích dlouhých vlasech, stejně jako ona v těch mých.
„Děkuju,“ šeptne mi do ucha.
„Nemáš vůbec za co a ničeho se neboj,“ odpovím jí taky šeptem a mám chuť ji políbit, utěšit ji, jako poprvé ve sprchách Vojtu. Ale na to se ještě ani jedna necítíme, jen se k sobě přitiskneme čely a tiše se smějeme. Ona je konečně klidná a já jsem zase ráda, že někomu můžu pomoct. Náš rozhovor trval nějak moc dlouho, takže místo volejbalu se rovnou loudáme na večeři. Cestou ještě vyhledám Lenku.
„Nebude ti vadit, když se k nám večer přidá Kristýna s Honzou?“ ptám se.
„To je ta malá blondýnka? Klidně, ale jak se vejdeme do našeho pokoje? Šest se nás na dvě postele nevejde, ani když je přirazíme k sobě,“ odpoví.
„No jo vlastně. Do prkýnka, na to jsem zapomněla,“ plácnu se do čela.
„Mám nápad, nech to na mně a po večeři se všichni sejdeme ve třídě, ok? Pošli to dál,“ řekne Lenka a spiklenecky na mě mrkne. To je vlastně pravda, třída je na to dost prostorná a dokonce tam jsou měkké karimatky i polštářky a vůbec všechno. Už při večeři jsem celá napjatá a s Vojtou i s ostatními po sobě pokukujeme. Kristýnka s Honzou sedí hned vedle mě a Vojty, takže se mi povede rychle se k ní naklonit a zašeptat jí místo srazu s ostatními. Vojtovi nic říkat nemusím, když si ho tam osobně odvedu. Do koupání po večeři nám vychovatelky už nijak nemluví, takže nejlepší bude, když se v rychlosti opláchneme ve sprchách, jelikož praní v pračce by bylo na dlouho. Lenka s Pavlem jsou nejrychlejší, protože na rozdíl ode mě a Kristýnky si něžnosti nechávají na později. Já si Vojtu důkladně připoutám do postroje a dávám si záležet na každém centimetru jeho těla. Kristýnka s Honzou jsou hned vedle a myjí se navzájem ve stoje. Myslím, že jim to bude taky klapat, když vytrvají a budou si naslouchat. Zatím jsou u polibku, ale genitálie si drhnou velmi procítěně. V tom očividně zábrany nemají. Vojtův penis je pro mě jako magnet a co chvíli se k němu vracím, abych mu ho ještě lépe umyla, i když čistší už asi být nemůže. Konečně z něj oplachuji zbytky mýdla a odpoutávám ho z postroje. Rázem jsem i já celá svlečená a připoutaná. Nejdřív teplá voda a následně i jeho ruce mi masírují kůži, kousek po kousku. Ale stejně jako já, i Vojta se mému pohlaví věnuje jen natolik, aby bylo čisťounké a svěží. Kristýnka s Honzou už se ani nemyjí, jen stojí v dešti ze sprchy a z jejich pevného objetí není ani pořádně poznat, kde končí tělo jednoho a kde začíná tělo druhého. V jednom okamžiku se můj a Kristýnčin pohled setkají a já v tom jejím vidím jednak vděk a jednak vášeň, kterou v sobě našla. Docela mne to hřeje u srdce, že má rada zafungovala. Vojta mě konečně oplachuje a celou balí do osušky. Ale nevypadá to, že půjdu po svých. Strčí mi do ruky všechny naše svršky, zvedá mě do náruče a nese za Lenkou a Pavlem do třídy.
„Počkejte, my už jdeme taky,“ houkne Kristýnka a v rychlosti Honzu utírá další osuškou. Vzniká u toho menší rozverná tahanice, protože si samozřejmě vzali jen jednu a teď se tahají o to, kdo koho osuší dřív. Nakonec do ní Honza celou Kristýnku zabalí a pokouší se jí také vzít do náručí. Očividně ani tohle nikdy předtím nedělal, protože chvílemi jí málem drží hlavou dolů.
„Ježiš to je trdlo,“ zabručí Vojta, když je sleduje.
„No tak mu ukaž, jak na to. Když to nikdy nedělal, tak se to někde naučit musí,“ povídám a stoupám si na vlastní.
„Honzo, koukej,“ řekne Vojta a ukazuje mu, v jaké poloze má mít ruce a jak má holku podebrat pod koleny, aby mu sama padla do náruče. Honza není zase takové nemehlo, stačí mu to jednou ukázat a Kristýnka se mu tam radostně tetelí.
„Super, tak můžeme,“ velí Vojta a spolu s Honzou nás obě nesou až do třídy. Tam je vidět, že se Lenka s Pavlem pěkně činili a připravili pro nás karimatky, polštářky a dokonce i zapálili několik svíček a rozestavili je po lavicích, dost daleko, abychom je v zápalu orgií neshodili. Učiněné intimčo. Vojta na nic nečeká a vybaluje si mě ze županu jako vánoční dárek. Jeho penis už tuší, co bude následovat a rychle se připravuje do vzpřímené polohy. Nechávám se položit na karimatku a Vojta mne tak krásně líbá, až jsem z toho mezi nohama pěkně vlhká. Pak jeho ústa a jazyk navštíví má prsa, to už doslova teču a samou slastí tiše sténám. Kousek od nás Honza zkouší to samé na Kristýnce, ale je na něm vidět jeho nezkušenost. Vypadá to, jako kdyby měla kozičky pomazané medem a Honza ho z nich slízával jako mlsný pejsek.
„Honzo, sleduj,“ promluví na něj Vojta a znovu mu na mně ukazuje, jak je má správně laskat a sází mi na prsa a kolem bradavek jeden polibek za druhým.
„Jakoby ses s nimi taky líbal, chápeš?“
Podle Kristýnčina vrnění je poznat, že se Honza velmi rychle učí a tak se Vojta přesunuje níž, na mé pohlaví. Jeho hbitý jazyk mi rejdí po klitorisu a pička mi teče jako rozvodněná řeka. I mé šťávy Vojta s chutí slízává a oba po očku sledujeme dvojici vedle. I teď by Honza zřejmě potřeboval několik rad. Zvedám se a přidávám se k nim.
„Kristí, hezky roztáhni nohy,“ řeknu. Kristýnka poslechne a její holá pipinka se před námi rozevírá jako květ.
„Honzo, sleduj,“ přibližuji ústa k vyvinutému poštěváčku, až se ho konečně dotknu jazykem. Kristýnka vykřikne a pánví vyrazí proti mně. Šťávy se ji z kundičky řinou stejně jako z té mojí, když se nemůže dočkat, až bude naplněná.
„Asi se počůrala,“ konstatuje Honza.
„Ale houby, to je dívčí kundí šťáva, funguje při milování jako mazadlo,“ řekne Vojta a odtahuje mne z Kristýnčina rozkroku, protože mi velmi zachutnala a jen nerada se jí vzdávám.
„Neboj se a ochutnej ji,“ pobídne Honzu. Ten se ještě chvilku zdráhá, ale když prsty jemně rozevře pysky od sebe, zvědavě jí olízne. Kristýnka znovu hlasitě zavzdychá a to Honzu dostatečně povzbudí k větší snaze. Za chvilku už má obličej přitisknutý k její hebké studánce a jazykem z ní doluje víc a víc šťáviček.
„Vida, jak mu najednou zachutnala,“ usměje se Vojta.
„Jo, to mně taky,“ šeptnu. Jsem tak nabuzená, že nutně musím taky někoho uspokojovat a Vojta je nejblíž. Naznačím mu, aby si tentokrát sám lehnul na záda a pokládám se na něj celým tělem. Běhen našeho dlouhého polibku cítím, jak jeho pták stále víc tvrdne, až mě s ním tlačí do stehna. Stěhuji se níž a beru ho do ruky. Pořád je toho na něm dost, co si mohu prohlížet, tak ho celého prohmatávám prsty a on pravidelně pulzuje. Koutkem oka zahlédnu Lenku, jak do stejné polohy nastavila Pavla a teď nejspíš čeká na naše domluvené znamení. Kristýnka se zatím krásně hlasitě udělá a během odpočinku nás pozoruje. Pak Honzu taky přetáčí na záda a snaží se mě napodobit. Názorně jí předvádím, jak klučičího ptáka správně laskat prsty, pak jazykem po celé jeho délce, a nakonec Vojtu vášnivě kouřím. Ten už je myšlenkami mimo, ale já s radostí sleduji Kristýnčin talent. Honza heká pěkně nahlas a pánví přiráží do její pusinky. Ještě jednu polohu jim chci ukázat, než přijde řada na hlavní chod večera. Klínem se stěhuji nad Vojtův obličej a ten pochopí. Naše šedesátdevítka Kristýnku inspiruje a vzápětí se už oba dráždí úplně stejně. Vojta pode mnou začíná vzdychat čím dál hlasitěji, což může značit jediné. Rychle mu stisknu ptáka u kořene a oddaluji jeho výstřiky. Vojta zaúpí. Rychle kývnu na ségru a než se kluci stihnou vzpamatovat, v mžiku se na nich střídáme.
„Až po druhým orgasmu to stojí za to, tak nezastavuj,“ šeptnu Lence a ta přikývne. Pavlovo bidlo jsem už v ruce měla, ale i tak jsem z toho celá vedle, zvláště když Vojtu má v moci Lenka. Oba dva jsou z toho taky pěkně vyjevení, ale docela rychle se nastalé situaci přizpůsobují. Očividně to nechtějí nechat jen v naší režii. Pavel mne chytá kolem pasu a zaráží mi ptáka až někam do žaludku. Stihnu jen vyjeknout překvapením, jak jde tvrdě na věc. Jakoby mě s ním chtěl připíchnout až do podlahy. Díky jeho přírazům popojíždím zády po karimatkách, dokud se nezastavím o jednu srolovanou u zdi. Zapřu se o ní rukama a tlačím celé tělo proti Pavlově pánvi. Jeho penis ve mně vyvolává ohromnou bouři orgasmů a má kundička se ho snaží sevřít, tak jako Vojtu. Jenže Pavel se nedá tak snadno. Jeho žalud sice také malinko nabyde, ale ne dost na to, abych ho v sobě uvěznila a ždímala.
„Panebože, ty seš ale úzká,“ komentuje to Pavel, „jak to zvládáš, když nechceš být tak rychle hotovej?“ obrací se vedle na Vojtu, který Lenku bere pěkně zezadu.
„No, prostě se tomu nebráním a plním ji, co to dá, viď Lucko?“ heká Vojta a já mu odpovídám zamilovaným pohledem. Najednou ségra pronikavě zaskučí. Pavel se ve mně přestane hýbat a zadívá se na ni.
„Co se děje, Leni, nebolí tě to?“
„To ne, jen jsem…áááhhh….nečekala, že se mu ještě zvětší…áahh bože…to je tedy něco,“ vzdychá Lenka a další její naříkání tlumí polštář.
„Tohle se vám stává často?“ ptá se Pavel.
„Jo, docela často,“ přikývne Vojta a marně ho z Lenky zkouší vytáhnout. Kdepak, je v ní uvězněn stejně jako ve mně.
„Od včerejška dost často, viď, lásko?“ řeknu a nataženou rukou nahmátnu Vojtovy kulky. Představuji si, jak vše, co jsme v nich celý den šetřili, teď v mocných výstřicích proudí do mé sestry. Jasně cítím, jak se Vojtovi tam dole stahují jeho pánevní svaly a teď Vojta prožívá tu největší rozkoš. Já jsem na tom podobně, protože Pavel se vydýchal ze svého orgasmu a otáčí mne taky na čtyři. Vzápětí ho do mě narve až po koule. V téhle poloze mi to ještě nikdo nedělal a jeden orgasmus mi střídá druhý. V těch okamžicích mezi nimi zaslechnu i hekání a vzdechy Kristýnky. Chtěla bych se podívat, jak to jde Honzovi, ale Pavlovy silné ruce mě nekompromisně vrátí do vyžadované pozice, až se zabořím pusou do polštáře. Ta nečekaná dominance mi v kundičce vyvolá stejně nečekanou reakci a já vyvrcholím tak silně, až se mi zase před očima dělají mžitky a na chvilku v té extázi vidím jasné světlo. Z něj jakoby vystupovala jakási božská bytost. To musí být anděl, pomyslím si a vzápětí v mlze kolem ní objevují i křídla. Aha, tak toho stvořila asi jen má mysl. Ale je tak krásný a má vlasy jako Vojta, že mám chuť ho políbit. Bytost však místo polibku prochází skrz mne a orgasmus, který se mi do teď šířil do těla jen z podbřišku, prostupuje celým mým tělem. Cítím ho ve všech končetinách, v kůži, dokonce i v uších. Jakoby každá buňka mého těla prožívala své vlastní vyvrcholení. Probouzím se opět na čtyřech a v kundičce cítím stahy, jaké jsem dosud nepoznala. Jako kdyby mé tělo poznalo, že tenhle penis se nedá tak lehce sevřít a tak svůj stisk ještě zesílilo. Horko v břiše naznačuje, že obsah Pavlových varlat už se z velké části přestěhoval do mě. Vůbec nevím, jak dlouho jsem byla mimo, ale jsem pevně rozhodnuta si tenhle zážitek zopakovat. Ale teď už jsem na to příliš vyčerpaná a tak dávám své kundičce pohov a ta Pavla ze sebe pomalu uvolňuje. Nejspíš jsem ho vyždímala do sucha, protože ze mě vyjíždí úplně měkký a za ním potok bílé šťávy.
„Tak tohle se mi ještě nestalo, aby mě holka sevřela tak, že jsem nemohl ven ani o milimetr. Víš, že jsi mě pořád vtahovala do sebe? Myslel jsem, že mě celýho spolkneš,“ bručí Pavel a otírá mou čvachtající studánku kapesníky. Jinak se ale tváří vcelku spokojeně.
„No, Vojta na tom není o moc líp, podívej se,“ ukážu na spojení mého miláčka a své sestry. Kořen Vojtova ptáka není vůbec vidět, jak je v Lence napasovaný.
„Na jak dlouho to ještě vidíš?“ ptám se a beru ho kolem pasu.
„Už jsem skoro prázdný, nebude to dlouho trvat,“ vzdychne a políbí mě. Skloním se dolů k ségře.
„Leni, jak jsi na tom?“
„Super, ale už skoro nemůžu. Je to náročnější, než na šukacím lehátku“ zašeptá.
„Já si vlezu pod tebe, jo?“
„Tak jo, pokud se tam vejdeš,“ souhlasí Lenka a zvedá se, abych se pod ní mohla nasoukat. Chci to vidět zblízka. Užasle pozoruji Vojtův pulzující penis, těsně obemknutý Lenčinou kundičkou. Vojtův zadek se stahuje s železnou pravidelností a já si představuji, jak s každým takovým sevřením do Lenky vystříkne svou šťávu. Stahy nakonec ustávají a Vojta konečně může ven. Vyjíždí z ní pomalu, abych si mohla vychutnat i kousek jeho a jazykem mu přejíždím po celé délce. Hned za ním vyvěrá jeho nadílka přímo do mé pusy. Byla by škoda ji jen tak utřít do kapesníku a tak ji nenasytně polykám.
„Tohle se snad nikdy neokouká,“ konstatuje Pavel. Ani Lenčin jazyk nezahálí a čistí mou štěrbinku od všeho, co z ní ještě teče. Navzájem se ještě naposledy přivedeme k vyvrcholení, ale už jsou to jen takové dozvuky. Slézám s ní a konečně se zase mohu věnovat Vojtovi. Láskyplně ho objímám.
„Děkuju ti, Vojtíšku, že ses snažil, i když jsem to nebyla já“ šeptám mu do vlasů.
„Lucinko, víš, že za tebe bych i dýchal. Tohle bylo to nejmenší, co pro tebe můžu udělat,“ vrní Vojta a hladí mě po zadečku.
„Myslím, že to nebylo to nejmenší, já jsem vůbec nevěděla, co se to se mnou děje,“ pronese Lenka. „Když jsem konečně rozdejchala jeho velikost, zvětšil se mu ještě víc a to jsem myslela, že plavu někde v sedmým nebi.“
„No tam já jsem byla taky,“ přidávám se, „když mě Pavel přitisknul na ten polštář, tak jsem omdlela a viděla jsem něco, co ani nedokážu popsat.“ Teď teprve mi dochází, od čeho mě Pavel odvedl pozornost. Honza s Kristýnkou. Je jasné, že další instrukce už nepotřebují. Rozjeli to pěkně od podlahy. Kristýnka pod Honzou leží zcela bezmocná, jen ho objímá nohama kolem boků a nechává ho, aby ji zas a znova nabodával. Tolik jim to spolu sluší, zvláště, když se přitom začnou líbat. Honza má na svůj věk neskutečnou výdrž. Jeho přírazy neustávají, ani když to na Kristýnku přijde, jede jako šicí stroj a tak je její vyvrcholení skoro dvouminutové. Bez ustání heká a sténá, dokud Honza nevystříká její svatyňku a vyčerpaně na ni padne. Chvilku oba leží bez hnutí a zbytek nás je napjatě pozoruje. Hlavně já jsem zvědavá, jestli jejich vztah bude jen sexuální, nebo jestli bude tak hluboký a intenzivní, jako ten můj s Vojtou. Kristýnka posléze zvedá Honzovi hlavu a jejich polibky svědčí o tom, že jsou spokojeni, že jsou si vděčni a vypadá to, že se, tedy možná, do sebe i zamilovali.

© Laundry Boy
Prosinec 2018

Pohrobek
Příspěvky: 46
Registrován: 04 zář 2020, 12:11
 poděkoval/a: 2 times
 děkuje: 8 times
Pohlaví:

Re: Čistírna 3 – Den osmý

Příspěvek od Pohrobek »

Dnes zase nic?

Odpovědět